<< Zpět

• 1.5.2007 Zážitky z Ukrajiny

  V pátek 27. dubna jsem vyrazil do Kyjeva ke svému druhému mezistátnímu zápasu letošní sezóny. Ukrajina - Německo bylo utkání o první místo ve skupině, proto jsem očekával velmi bojovné a vyrovnané utkání, což se nakonec potvrdilo.

  Odlet v poledne s ČSA do Kyjeva bez jakýchkoliv potíží a přistání v Kyjevě do deště. Trochu mne to počasí překvapilo. Přece jenom jsme si tu na déšť trochu odvykli. Na letišti mne očekával člověk s cedulkou "FIRA-AER Tomas Tuma". Byl to Jevgenij Majevskij, který už tři týdny před zápasem zjišťoval na naší Unii kdy přiletím a jakým jazykem mluvím (to se mi už dlouho nestalo).

  Zavezl mne do hotelu, který byl umístěn nad Dněprem v blízkosti "Pečerske Lavry", což je jedno z nejstarších osídlení Kyjeva. I když jsem v Kyjevě již byl v roce 2004, tak jsem si ho nestihl jak už to během Turnaje 7s bývá. Tak jsem se těšil, že si ho trochu prohlédnu nyní.

  

  Hotel Saljut

  V hotelu mne přivítal prezident Ukrajinské federace Georgij Džangirjan, který vlastní v hotelu restauraci. Komunikace s ním probíhala rusko-česky, nejen díky tomu, že ukrajinština je češtině hodně podobná, ale také proto, že prezident tráví hodně času v Teplicích, kde také staví dům. Dohodli jsme se, že se pojedeme podívat na hřiště. Okolo 16.30 jsme tedy vyrazily v prezidentském Mercedesu S500 podívat se na hřiště. Na hřiště jsme ale díky demonstracím, které jsou v Kyjevě nyní opět na denním pořádku, bohužel nedojeli. Takže jsme se po 40 minutách zase skončili před hotelem. Využil jsem tedy možnosti a šel jsem se projít trochu po městě a okouknout ty demonstranty, kteří se prý sjíždějí do Kyjeva z venkova a ještě za to prý dostávají od stran, za které demonstrují, zaplaceno.

  

  Demonstrace v Kyjevě. Toto jsou oranžoví a ti druzí jsou vidět v popředí přecházejíce ulici (modro-žlutí).

  Předzápasová večeře se konala v hotelové restauraci, takže jsem nemusel nikam cestovat. Němci byli jako obvykle dochvilní. Pozdravil jsem se Ralfem Tietgem německým rozhodčím a ostatními členy německé výpravy a samozřejmě také s ukrajinskou částí. Jako předkrm se podávali vynikající mořští živočichové na různé způsoby. Na večeři jsem se od Jevgenije dozvěděl, že delegát Gianni Morandin, zůstal v zácpě u nehody a nestihl letadlo, takže přiletí druhý den ve 13 h. V této situaci jsem ještě nebyl, ale přece jen už nějaké zkušenosti mám. Takže jsem si s oběma delegacemi dohodl časy kontroly pasů a návštěvy šatny, barvy dresů a další detaily ohledně zápasu. Večeře potom pokračovala ve velmi příjemné atmosféře. Prezident pro nás přichystal dokonce "kulturní program" v další části restaurace. S Ralfem jsme se opravdu hodně nasmáli, jakou máme parádní předzápasovou přípravu.

  Vzhledem k časovému posunu +1 hodinu a nutnosti být na stadionu o chvilku dříve než obvykle mi nezbylo v sobotu dopoledne moc času na obvyklou ranní procházku a kávu. Na stadion jsme vyrazili s Jevgenijem v 11.30, takže jsem v sobotním provozu pohodlně dorazili na stadion Spartak ve 12 h. Na tomto stadionu jsem už byl při své předchozí návštěvě na turnaji Sevens a je to jediný čistě ragbyový stadion v Kyjevě. Kvalita trávníku se oproti předchozí návštěvě moc nezměnila. Hřiště bylo hodně hrbolaté a po zimě ještě trávník pořádně nezačal růst.

  Němci opět přijeli načas, takže kontrola pasů proběhla bez potíží a rychle. Ukrajinci to neměli připravené, takže to dopisovali všechno ještě v šatně. Protože jsme měli docela dost času, tak jsme se s Ralfem vydali na kávu v místní restauraci v tribuně, kde se zrovna připravovali na svatební hostinu, které jsme se ale neúčastnili.

  V Kyjevě byla na naše poměry již nezvyklá zima tak okolo 10 °C a foukal nepříjemný chladný vítr, ale jinak svítilo sluníčko. V šatně jsme se setkali s ukrajinským pomezním rozhodčím a také čtvrtým rozhodčím, který dostal jasné pokyny ohledně střídání, vzhledem k tomu, že delegáta jsem očekával tak na druhý poločas. Komunikace s nimi byla rusko-francouzkou-anglická. Vzhledem k tomu, že jsem znal Ralfa z minulosti, tak jsem se rozhodl pro použití vysílaček pouze s ním. Bylo to hlavně kvůli střídání.

  Na utkání byly přítomny televizní kamery, ale jednalo se pouze o záznam na druhý den, takže jsme nemuseli čekat na žádný pokyn a mohli jsme vyběhnout ve 13.55 na hřiště. Hymny byly zahrány z reproduktorů, ale patrně byl k dispozici nějaké starší CD s německou hymnou, protože to začlo "Deutschland, Deutschland über alles...", což je verze, kterou Němci již několik let nepoužívají. A ještě jim zahráli dvě sloky, což se také nepoužívá. Bylo to asi jako kdyby nám teď zahráli ještě "Nad Tatrou sa blíská..."

   

   Utkání začalo velmi rychlými body na obou stranách, ale pak se hráči přetahovali o každý metr. Bylo to velmi tvrdé, ale férové utkání. Musel jsem řešit pouze jednou lehčí pěstní potyčku, kterou vyvolali Ukrajinci, ale nebylo to nic závažného. Za celý zápas pak nebyl další náznak žádné nebezpečné hry. Ukrajinci se dopouštěli hodně často přestupků při přivazování k rucku a maulu a také ofsajdů. Němci hráli celkem disciplinovaně, ale i tak bylo během zápasu docela hodně trestných kopů.

  

  Největší problém byl s vázáním hráčů do mlýna, protože se obě strany vázali často dříve než měli. Takže i zde padlo několik VK a nebyl jsem daleko od udělení ŽK. Hra byla také hodně kouskovaná kvůli ošetřování, takže jsme hráli oba poločasy 48 minut.

  Ke konci prvního poločasu se objevil u postranní čáry delegát zápasu, takže jsme si mohli o přestávce v šatně předat informace o dosavadním průběhu a dohodnout organizaci střídání do druhého poločasu.

   

    Odchod do šatny s dorazivším delegátem.

  Utkání se skončilo konečným zaslouženým vítězstvím Němců 22:14, kteří využili ve druhém poločase nařízené trestné kopy a pojistili své vedení. Utkání vlastně rozhodla lepší forma kopáče Němců, kteří proměnili 5 TK.

  

  Pozápasový banket byl ve stejné restauraci v hotelu Saljut od 17 h, což ale nebylo reálné stihnout. Zpět do hotelu jsem se přesouval společně s delegátem, který mi cestou zhodnotil můj výkon ve 2. poločase. Souhlasil s tím, že nebylo nutné dávat ŽK i když byla jedna akce hraniční a celkově byl také spokojen. Výhradu měl k mé signalizaci během vhazování do mlýna, takže se to nyní pokusím omezit.

  Večeře byla opět vynikající a také rychlá, protože v restauraci měli další program. Předání darů proběhlo také rychle. Překvapivě jsem nedostal žádnou kravatu. Od Ukrajinců jsem obdržel vodku a knihu o Kyjevě. Od Němců s poznámkou, že jejich kravat už mám celou sbírku jsem obdržel oficiální tričko DRV. Ještě jsme si s Jevgenijem a Ralfem dohodli, na večerní setkání v Hydroparku. Delegát měl ještě nějaké jednání s ukrajinským prezidentem, u kterého jsem být nemusel, takže jsem si šel na chvíli lehnout. Ven jsme vyráželi ve 21 h a do Hydroparku nás opět odvezl prezident ve svém Mercedesu.

  Hydropark je ostrov na Dněpru, kde jsou různé zábavní kluby a diskotéky. Své kouzlo musí mít hlavně v létě, když se dá v Dněpru koupat. Jevgenij vybral jednu diskotéku, kam celá skupina (já, Jevgenij a německý tým) vyrazila. Velmi mne tam překvapili ceny. Obvykle je cena na diskotéce vyšší, ale zde stálo pivo 6 Hřiven (asi 24 CZK), takže teklo proudem. S Ralfem a některými hráči jsme ještě zhodnotili zápas, se kterým byli velmi spokojeni, a také jsme probrali jejich vyhlídky na další zápasy. Lehce po půlnoci jsem byl zpět v hotelu a usnul jak mimino.

  Ráno mne pak vzbudili v 8 h zvony z Lavry, které zvonili asi 15 minut. Byli jsme dohodnuti s Prezidentem a delegátem, že se půjdeme do té Lavry dopoledne před odjezdem na letiště podívat, ale po ránu na mne moc sympaticky nepůsobila.

  

  V 9,50 je delegát již nedočkavý a připraven k výletu. Tak jsem trochu zrychlil snídani a balení a v 9,55 jsem je již následoval k autu. Prohlídku jsme měli i s průvodcem, protože se i prezident chtěl něco dozvědět o historii Lavry. Delegát mluví jenom italsky a francouzsky, tak měl k dispozici tlumočníka do italštiny, který šel s námi. Výklad byl tedy v ukrajinštině s překladem do italštiny a průvodce občas řekl i něco v angličtině pro mne. Musím, ale říct, že rozumnět ukrajinštině mi problém moc nedělalo, takže ten překlad ani nebyl nutný.

  

  V neděli bylo v areálu hodně plno. Navštivili jsme několik velmi zajímavých míst, která byla zrenovována až v nedávné době, protože za sovětských časů nebyla víra ve středu zájmu.

  Protože delegátovi letělo letadlo ve 14.30, tak jsme se ve 12 vydali společně na letiště vzdálené asi 40 minut. Rozloučení s prezidentem, Jevgenijem a delegátem na letišti a pak už jen čekání na odlet a cesta domů.

  TT, 1. 5. 2007